(Ne)slavné plagiáty
Všichni jsme občas v pokušení zjednodušit si práci. Zvlášť když nás tlačí termíny, zkouškové, obhajoby. Jenže i když nám teď takové ulehčení projde, může se stát, že za deset dvacet let budeme v pozici, kdy na naši závěrečnou práci někdo znovu pořádně koukne. A všechno to vyplave na povrch. To se stalo už mnoha veřejným osobnostem.
Obrana ministra obrany
Asi nejznámějším zahraničním plagiátem je disertační práce bývalého německého ministra obrany. Psal ji v době, kdy byl už jako politik pod velkou pracovní zátěží. V roce 2007 práci obhájil s nejvyšším hodnocením a získal titul doktor práv. Při rutinní kontrole v roce 2011 bylo v jeho práci odhaleno přes osmdesát opsaných pasáží na více než sto stranách.
Obviněný ministr obrany nejprve úmyslný podvod odmítl a připustil jen chyby v poznámkovém aparátu, za které se omluvil. Plagiátorství se ale záhy prokázalo, takže přišel o doktorský titul. O měsíc později odstoupil z pozice ministra obrany i z dalších funkcí. Stíhání za porušení autorských práv bylo zastaveno poté, co zaplatil dvacet tisíc eur na charitativní účely. Nedošlo totiž k závažnému porušení práv třetí osoby.
Třináctidenní ministryně
U nás se plagiátorství v politice řešilo v roce 2018. Analýza magisterské práce na téma péče o děti během rozvodu, kterou bývalá ministryně spravedlnosti obhájila v roce 2011, prokázala shodu s jinou diplomovou prací, s knihou a s dalšími zdroji na internetu. Autorka přebrala celé pasáže textu bez uvedení odkazů na zdroje, které občas jen lehce parafrázovala. Zůstaly i stejné překlepy.
Kontrolou proto prošla i její druhá diplomová práce o chovu králíků, obhájená na jiné univerzitě. Ukázalo se, že ze čtyřiceti osmi stran bylo šestnáct převzatých z jiné práce. Opět nepřiznaně. Na základě kritiky odborné veřejnosti ministryně spravedlnosti rezignovala na svoji funkci po pouhých třinácti dnech v úřadu.
Volný čas ministra práce
Ve stejném roce se přišlo i na plagiátorství našeho bývalého ministra práce a sociálních věcí. V bakalářské práci Mládež a volný čas z roku 2007 prokázala analýza shodu u téměř čtyřiceti stran z celkových pětašedesáti. Texty jsou zkopírované včetně gramatických chyb, formátování a překlepů.
Diplomovou práci Volný čas dospělých obhájil o dva roky později. Tvoří ji hlavně text jeho bakalářské práce, ve které často jen nahradil pojmy „děti a mládež“ za pojem „dospělí“. Práci rozšířil o dvacet čtyři stran, kde se opět nacházejí delší doslovně převzaté pasáže bez označení přímé citace. I on po zveřejnění analýzy bakalářské práce rezignoval na funkci ministra a vzdal se svých stranických funkcí.
Co si z toho můžeme vzít?
Případů, kdy se prokázalo získání akademického titulu za pomoci plagiátorství, je spousta. U většiny z nich vzniklo podezření z plagiátorství až několik let po napsání práce. A to ve chvíli, kdy byly práce zveřejněny, ke slovu se dostaly vylepšené nástroje na kontrolu originality textů nebo autor či autorka nastoupili do významné veřejné funkce.
Tvůrci jdou málokdy s pravdou ven. Nejprve se brání úspěšnou obhajobou práce, souhlasem vedoucího nebo drobným technickým opomenutím při psaní. Po zveřejnění důkazů a zkopírovaných částí textu musejí pod tlakem veřejnosti rezignovat na veřejné funkce, případně ještě přicházejí o titul.
Rozhodně je namístě chtít morální bezúhonnost a akademickou integritu po lidech, kteří se podílejí na vedení státu, zastávají důležité funkce a rozdělují finanční prostředky. A chtějme to i sami po sobě. Vědomí, že za pár let nebudeme čelit obvinění, které může ukončit naši kariéru a připravit nás o důvěryhodnost, je přece k nezaplacení. Koneckonců nás to učí už pohádky, že podvádět se nemá a minulost nás vždycky doběhne.