Předešlé kapitoly pojednávaly o řadě důležitých témat, ať už se jednalo o statě spíše teoretické (pravidla citování, původnost textů), či zaměřené více prakticky (odhalování a postihování plagiátorství). Poslední kapitolu bychom rádi pojali ryze prakticky, a to ke shrnutí tématu formou několika rad, jež by měly pomoci ke snížení výskytu plagiátorství v pracích studentů. Budeme vycházet z jednoduchého motta: „Prevence je lepší než restrikce a sankce.“
1. Dejte studentům od počátku jasně najevo, že jakákoliv forma plagiátorství je nepřípustná
Akademické prostředí je samo o sobě poměrně komplikovaný organismus s řadou vnitřních norem, vztahů a pravidel fungování. Pro studenty nemusí být od počátku jednoduché se v něm dokonale vyznat a současně pochopit, že v některých oblastech jsou mantinely zcela jasně dané a diskuse není přípustná. Napříč akademickou komunitou všeobecně platí, že plagiátorství je závažným prohřeškem. Proto je striktní zákaz plagiátorství nedílnou součástí etických kodexů a někdy mu jsou věnovány i speciální předpisy či metodické materiály. Tato jednoznačná kodifikace je velmi žádoucí, neboť předchází jakýmkoliv případným nejasnostem. Samo o sobě ale toto formální nastavení pravidel a očekávání, jimiž se má akademická komunita řídit, nestačí. Je potřeba ještě zajistit, že si jich jsou jednotliví akademičtí občané vědomi a že jim rozumějí. Proto je nutné jak na samotném počátku studia, tak i v jeho průběhu studentům vysvětlovat, co plagiátorství a jeho jednotlivé formy znamenají a že jsou zcela nepřípustné. Pak nebude moci dojít k tomu, že by se studenti při porušení vymlouvali na neznalost, ale bude se jednat o vědomý skutek.
2. Nepředpokládejte, že studenti přišli na vysokou školu s (dokonalou) dovedností akademického psaní
Obdobně jako předešlá i tato rada směřuje k nutnosti dobré informovanosti a vzdělávání studentů. Z každodenní praxe jednoznačně vyplývá, že znalosti, dovednosti a postoje studentů, kteří přicházejí studovat na vysokou školu, jsou velmi různorodé. V rámci přijímacího řízení na řadu studijních programů se dovednost akademického psaní vůbec netestuje, a není proto s podivem, že řada uchazečů začne studovat i bez této schopnosti. Proto je nutné zařadit do všech studijních programů výuku akademického psaní. A to ne pouze ve formě „přívěsku“, ale jako jejich integrální součást. Studenti by měli mít možnost (nebo spíše povinnost) absolvovat alespoň základní kurz k této problematice, kde jim bude srozumitelně vysvětleno vše potřebné pro plnění povinností v rámci jejich studia. Některé studijní programy si samozřejmě nevystačí jen se základními znalostmi a dovednostmi v této oblasti, a studenti by zde měli mít možnost absolvovat více či méně rozšířené varianty příslušných předmětů nebo jinou formu nácviku nutných kompetencí. Nesmí se stát, že by se studenti poprvé setkali s výukou akademického psaní až při tvorbě závěrečné práce.
3. Pokud očekáváte originální práci, zadávejte originální témata
Třetí rada je velmi prostá a její následování nevyžaduje ani příliš času, ani prostředků. Pokud požadujeme od studentů originální práci, měli bychom i my samotní věnovat čas jejímu originálnímu zadání. Recyklace témat prací (jakéhokoliv stupně) sama o sobě vybízí k plagiátorství. Jak můžeme chtít po studentech, aby si dali práci s psaním práce, když si vyučující nedají práci s přípravou jejího originálního tématu? Jaký smysl má psát práci na stejné téma jako deset studentů předem mnou? Tyto a podobné otázky přijdou studentům oprávněně na mysl. Proto platí, že originální práce si zaslouží originální zadání.
4. Neveďte příliš mnoho prací zároveň
I tato rada, obdobně jako předchozí, je velmi prostá. Její dodržování ale již tak jednoduché být nemusí a samozřejmě závisí na řadě individuálních faktorů jednotlivých pracovišť, studijních programů či vás samotných. Mělo by být společnou snahou managementu vysokých škol, garantů studijních programů, vedoucích pracovišť i jednotlivých akademiků, aby vedoucí prací měli dostatek času a prostoru na plnění své role a na práci se studenty. Pouhé formální vedení práce bez skutečného zapojení a přínosu není dobrou vizitkou.
5. Pokud jde o práci většího rozsahu, kontrolujte průběžně, jak studenti postupují
Řada studentů se během psaní závěrečných prací dostane do úzkých. Ať je to z důvodů ryze obsahových (vývoj tématu), špatným nastavením tempa práce (časový tlak), nedostatkem schopností či vlivem externích faktorů. Někteří se sami od sebe ozvou a požádají o radu či pomoc, někteří bohužel mlčí a nechají situaci vyústit do špatně řešitelných konců. Plagiátorství je jedním z nich. Proto jedním z účinných preventivních opatření je průběžná komunikace se studentem (viz bod 4) a kontrola, jak postupuje při tvorbě práce. Toto samozřejmě neznamená, že kontrola má být přehnaně častá a ryze formální. Cílem je mít přehled o tom, jak student postupuje, poskytnout mu odpovídající zpětnou vazbu a případně mu pomoci, pokud si to situace vyžádá.
6. Nespoléhejte se jen na antiplagiátorské systémy, klíčový je názor odborníka erudovaného v dané problematice, tedy vás!
Antiplagiátorským systémům se podrobně věnuje kap. 5. Na tomto místě bychom rádi pouze zdůraznili, že tyto nástroje nikdy nemohou nahradit práci odborníka znalého dané problematiky. Jedná se pouze o prostředky, které slouží k více či méně dokonalému porovnání nahraného textu s databází již dříve publikovaných zdrojových textů. V tomto ohledu mají systémy samozřejmě oproti jednotlivci mnohem větší schopnost odhalit, zda student nepřevzal větší či menší úsek nějakého konkrétního dokumentu do textu své vlastní práce. Následně je ale jen a pouze na posouzení odborníka erudovaného v dané problematice, aby vyhodnotil, zda je systémem nalezená shoda skutečným plagiátorstvím (převzetí není přiznané), zda se jedná o nezávažnou podobnost (převzetí obecně známého faktu, falešná shoda), či zda je shoda naopak žádoucí (řádně uvedená citace, např. nějakého aktuálního článku). V současné době platí, že systémy tohoto úsudku schopny nejsou a nerozumějí ani významu textu. Také ale platí, že bez nich bychom byli v řadě situací zcela slepí, protože nikdo z nás nemůže mít kompletní přehled o všem, co kdo, kde a kdy napsal. Proto se nebojte je používat (lépe častěji než méně), ale vždy s rozumem a odborným vyhodnocením jejich nálezů.
Na úplný závěr vám přejeme, abyste se s plagiátorstvím setkávali co nejméně a abyste své úsilí namísto řešení etických prohřešků mohli věnovat odbornému růstu svých studentů.