Postih plagiátorství primárně náleží do samosprávné působnosti vysokých škol
Plagiátorství je obecně považováno za závažný přečin proti principům akademické etiky, a odhalené případy proto zpravidla podléhají postihům přímo na akademické půdě. Pro případy systémového porušování pravidel práce se zdroji a zjevného úmyslu vydávat cizí myšlenky za vlastní disponují vysoké školy sankčními mechanismy, které lze aplikovat jak na studenty a absolventy, tak na akademické pracovníky. Tato příručka se zabývá problémem plagiátorství v pracích studentů, možnosti postihu plagiátorství akademických pracovníků proto ponechává stranou.
Je třeba odlišovat identifikaci plagiátu a postih plagiátora
Důležité je principálně odlišit tři rozdílné procesy, a to 1. vznik podezření na plagiát, 2. potvrzení plagiátorství a 3. postih plagiátora. Zatímco podezření typicky vzniká u vyučujícího, potvrzení plagiátorství a otázku případného postihu má za úkol disciplinární komise nebo komise jmenovaná rektorem podle § 47c zákona o vysokých školách. Důležité je potvrzení plagiátorství a otázku postihu nesměšovat. Mohlo by totiž dojít k hodnocení samotné skutkové podstaty optikou polehčujících okolností. Ty jsou relevantní pro rozhodnutí o adekvátním postihu studenta, nikoli však pro identifikaci plagiátu.
Tvrdost postihů je žádoucí rozlišovat v závislosti na řadě faktorů
Postihy studentů za plagiátorství by měly být primárně odstupňovány s ohledem na rozsah, závažnost a motivaci odhaleného provinění, přihlížet je však možné také k celkovému kontextu daného případu. Obvykle se bere v úvahu např. typ práce, v níž k plagiátorství došlo (s odlišnou tvrdostí se postupuje u prací seminárních a u prací závěrečných), nebo pozice pachatele v rámci jeho studijní dráhy (jinak se vysoká škola vypořádává s plagiátorstvím v seminární práci u studenta 1. ročníku bakalářského studia a v seminární práci odevzdané v navazujícím magisterském studiu).
Plagiátorství studenta s aktivním studiem lze kvalifikovat jako disciplinární přestupek
Plagiátorství studenta může vysoká škola kvalifikovat jako disciplinární přestupek podle § 64 zákona o vysokých školách. Tento přestupek je charakterizován jako zaviněné porušení povinností stanovených právními předpisy nebo vnitřními předpisy vysoké školy nebo její součásti. Sankcí může být napomenutí, ale i podmíněné vyloučení se stanovením lhůty, po kterou je student vyloučen, a podmínek, za kterých se student osvědčí, anebo dokonce vyloučení ze studia. Při stanovení trestu se přihlíží i k charakteru jednání, jímž byl přestupek spáchán, okolnostem spáchání, ke způsobeným následkům, míře zavinění, dosavadnímu chování studenta i snaze o nápravu. Pokud samotné projednání přestupku povede k nápravě, je možné od sankce upustit. Vyloučení ze studia přichází v úvahu jen v případě úmyslného disciplinárního přestupku. Přestupek lze projednat jen v době jednoho roku od jeho spáchání nebo pravomocného odsuzujícího rozsudku v této věci.
Nově může vysoká škola postihovat za plagiátorství rovněž své absolventy
Plagiátorství může mít pro studenta další citelný právní následek – vyslovení neplatnosti vykonání státní zkoušky nebo její součásti nebo obhajoby disertační práce spojené se ztrátou vysokoškolského titulu. Řízení o neplatnosti se věnují ustanovení § 47c až § 47g zákona o vysokých školách. Úmyslné neoprávněné užití díla jiné osoby, které hrubě porušuje právní předpisy upravující ochranu duševního vlastnictví, je jedním ze tří podle těchto ustanovení postižitelných jednání.
Neplatnost státní zkoušky nebo její součásti nebo obhajoby disertační práce je možné vyslovit tehdy, pokud příslušná osoba v důsledku svého jednání nesplnila (nebo splnila jen zdánlivě) podmínky nebo předpoklady stanovené zákonem o vysokých školách, studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem. Podmínkou však je, aby šlo o soustavné nebo opakované jednání proti dobrým mravům, nebo aby byla tímto jednáním podstatně narušena možnost získat standardní znalosti a dovednosti absolventa daného studijního programu. Řízení o neplatnosti zahajuje z moci úřední rektor, a to do tří let od vykonání státní zkoušky, její součásti nebo obhajoby disertační práce. Podkladem pro rozhodnutí rektora je stanovisko sedmičlenné přezkumné komise, která se usnáší nadpoloviční většinou svých členů. Proti rozhodnutí o neplatnosti není možné se odvolat, lze však podat žalobu ke správnímu soudu.
Přístupy k postihování studentů za plagiátorství
V praxi českého akademického prostředí existují značné rozdíly v tvrdosti postihování plagiátorství. Tyto rozdíly existují nejen mezi jednotlivými vysokými školami, ale často i mezi jednotlivými součástmi téže vysoké školy. Následující diagram (obr. 2) vystihuje obvyklou praxi v českém akademickém prostředí. Různé vysoké školy či jejich součásti se od tohoto modelu mohou odlišovat.
Obrázek 2: Obvyklý postup při podezření na plagiátorství
Plagiátorství lze postihovat rovněž řízeními mimo působnost vysokých škol
Plagiátorství je nejen přečinem proti akademické etice řešeným v samosprávné působnosti vysokých škol, ale může s sebou nést také právní důsledky. Nároky poškozeného autora díla (nebo osoby výhradně oprávněné autorovo dílo užít) jsou upraveny v autorském zákoně. Neoprávněný zásah do autorského práva může být, při naplnění odpovídajících znaků a větší společenské škodlivosti jednání, posouzen i jako trestný čin nebo více trestných činů zároveň, podle příslušných ustanovení zvláštní části trestního zákoníku.
Ustanovení § 40 autorského zákona vyjmenovává řadu nároků, kterých se poškozený autor může u soudu domáhat – např. určení svého autorství, dále zákazu ohrožení svého práva včetně hrozícího opakování, nebo neoprávněného zásahu do svého práva, sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného užití a dalších informací, odstranění následků, poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou újmu ve formě omluvy, nebo i peněžitého zadostiučinění. Soud může také přiznat úspěšnému účastníkovi řízení právo uveřejnit rozsudek na náklady neúspěšného účastníka, případně stanovit i rozsah, formu a způsob uveřejnění. Dále má autor právo domáhat se vůči porušiteli náhrady ušlého zisku ve výši odměny, která by byla obvyklá za získání licence k jeho dílu v době neoprávněného nakládání, a vydání bezdůvodného obohacení ve výši dvojnásobku odměny za licenci. Neoprávněným užíváním díla je také spáchán přestupek podle § 105a odst. 1 a § 105b odst. 1 autorského zákona trestaný pokutou až do výše 150 000 Kč.
Pokud bude neoprávněný zásah nikoli nepatrný, dopouští se osoba trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 trestního zákoníku. V úvahu přichází i spáchání trestného činu poškození cizích práv podle § 181 trestního zákoníku, nebo dokonce podvodu podle § 209 trestního zákoníku. Pachateli by hrozilo odnětí svobody až do výše dvou let, zákaz činnosti nebo propadnutí věci.11 Toto je ale opravdu extrém, kterého se při vedení závěrečných prací v drtivé většině případů nemusíme obávat.
Právní nároky podle autorského zákona, sankce za přestupky a trestné činy a odejmutí akademických titulů jsou nezbytné, avšak nejzazší prostředky ochrany autorských práv. Základem prevence plagiátorství je informovanost a morální kredit studentů, akademiků i vědců a posilování povědomí o tomto fenoménu mezi širší veřejností.
- Sotolář, A. Porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi (Komentář). [on-line]. 2020 [cit. 4. 4. 2020]. Dostupné z: http://www.noveaspi.cz/products/ lawText/13/6500/1/2?#pa_270.