Role akademika, který práci důkladně přečte, je klíčová
Práce akademického pracovníka s sebou nese nejen bádání a výuku, ale i prevenci a odhalování neetického jednání včetně plagiátorství. Rozhodně se nejedná o aktivitu snadnou. Žádnému akademikovi určitě nedělá radost, pokud objeví takové praktiky u svých kolegů nebo studentů. Výzkumy ukazují, že se učitelé a studenti často rozcházejí i v interpretaci motivace, která vede k podvodu. To pak dále může ovlivnit naše praktické zacházení s plagiátorstvím.9
V době široké dostupnosti informačních zdrojů vzniká zásadní problém, jak efektivně a korektně plagiáty odhalit a jak se následně zachovat. Proto vznikla řada softwarových nástrojů, které mají s odhalováním pomoci. Vysoké školy též přijímají různá opatření k jeho předcházení. Žádná opatření však nemohou fungovat bez dostatečné erudice akademických pracovníků, kteří musí porozumět problematice plagiátorství, jeho podobám a měli by být důkladně proškoleni v postupech odhalování a následného řešení nekalých praktik.
Základním nástrojem je odborné posouzení práce vedoucím (školitelem) a oponentem (případně oponenty). Součástí hodnocení není pouze odborná stránka práce, ale i stránka etická. Komplikovanost hodnocení originality textu je dána faktem, že závěrečné práce vznikají za využití různě validních a různě dostupných zdrojů. Důležité tedy je, aby hodnotitel práce byl odborníkem na danou oblast. Vedoucí i oponent musí ověřit dohledatelnost zdrojů a ve svých posudcích dosvědčit dodržení pravidel etiky akademického psaní.
Plagiátorství se lze snadno vyhnout, pokud studenti pravidelně konzultují a předkládají svůj text ke konzultaci svým vedoucím. Pokud ti svou práci dělají dobře, průběžně studenty upozorňují na případné nedostatky textu a pomáhají jim je odstraňovat. Závěrečné práce jsou ovšem dílem studentů a ti odpovídají nejen za odbornou kvalitu, ale i za etický aspekt. Je zřejmé, že ne všichni studenti akceptují průběžné připomínky vedoucích, nebo je nezapracují v dostatečné kvalitě. Práce tak i přes veškerou snahu vedoucích mnohdy vykazují vady, které již nelze odstranit.
Antiplagiátorské systémy
Hodnotitelé mají v současné době výrazně usnadněnou práci díky systémům pro detekci podobnosti textu, též označovaným jako antiplagiátorské systémy. Jejich systémy hodnotitelům značně usnadňují posouzení, zda daná shoda představuje plagiátorství či nikoli. Tento soud nemůže učinit přímo antiplagiátorský systém – rozpoznání korektní citace, náhodné shody v běžných jazykových obratech nebo korektní užití vlastního textu je vždy na posouzení člověka.
Antiplagiátorských systémů je na trhu k dispozici široká škála – od robustních nástrojů vyvíjených komerčními subjekty či univerzitami k volně dostupným softwarům, které však mohou být pochybné kvality. Některé systémy poskytují i nástroje pro další komunikaci mezi vyučujícím a studentem při výuce akademického psaní. V současnosti většina těchto systémů pracuje s textem a zaměřuje se na hledání textových shod. Toto je zároveň typ plagiátorství nejvíce relevantní pro tuto příručku, proto se nadále zaměříme pouze na systémy pro vyhledávání podobností v textu.
Antiplagiátorský systém nejdříve vložený dokument převede na prostý text, z něhož odstraní nevýznamová slova (např. předložky a spojky), někdy i číslice. Některé systémy se pomocí optického rozpoznání znaků vypořádají i s textem vloženým jako obrázek. Následuje fáze tzv. lemmatizace, kdy jsou slova převedena na základní tvar – díky tomu systém dokáže detekovat shodu např. mezi různě skloňovanými podstatnými jmény nebo různě časovanými slovesy.
Takto připravený text systém porovná s databází. Její velikost a šíře dostupných zdrojů má zásadní vliv na úspěšnost detekce shod. Některé systémy prohledávají nejen vlastní databázi nahraných dokumentů, ale i zdroje dostupné na Internetu i nasmlouvané uzavřené zdroje (např. databáze nakladatelů). I mezi těmito systémy, které pracují online, však mohou být značné rozdíly – neprohledávají totiž všechny stránky na webu, ale jen zdroje, které mají zaindexované. Tato fáze je časově a výpočetně náročná, proto trvá poměrně dlouho – může jít o jednotky hodin, ale i dní.
Protokol o shodě
Po dokončení porovnávání dokumentů systém vyznačí nalezené shody v protokolu – nejčastěji ve formátu PDF. Řada systémů nabízí přehledné interaktivní protokoly ve svém online rozhraní. Vyznačením shod a odkázáním na dokumenty, se kterými se dané pasáže shodují, dokončil systém svou práci a další rozhodnutí už záleží na hodnotiteli.
Při práci s protokolem je dobré si uvědomit, že systém je „hloupý“ – postaral se o výpočetně náročný úkon, ale intelektuální rozhodování, zda je nalezená shoda plagiátem, je na člověku. V současnosti žádný systém neurčí, zda je nalezený text řádně ocitován a zda se autor korektně odkazuje na správný zdroj. Systémy často detekují náhodné shody v obecných frázích, v dlouhých názvech, dále v tabulkách nebo v přílohách práce, které jsou vázány různými normami či legislativou. Určitá míra shody je běžná a je logické, že nějaké malé procento podobnosti nalezne systém vždy.
Kvalitnější systémy dokáží rozpoznat shodu i v případech, kdy text není doslovnou kopií – většina se vyrovná s různými tvary slov (díky dříve zmíněné lemmatizaci) a se změněným pořadím slov ve větě. Obvykle je „neošálí“ ani několik zaměněných či přidaných slov. V současné době většina systémů nedokáže rozpoznat text pozměněný parafrází nebo přeložený do jiného jazyka.10 Vývojáři kvalitních systémů se však právě na tyto funkcionality zaměřují, takže se jich možná již brzy dočkáme.
Používejme nejen systém, ale i vlastní hlavu
Při posuzování práce je třeba využít i vlastní know-how a nespoléhat se jen na výsledky softwarových analýz. První indicií může být nedostatečné provázání uváděných informací s původními zdroji. To může být výsledkem ledabylé práce se zdroji anebo evidentního zatajení primárních zdrojů. V takovém případě je nutné důsledně porovnat míru shody s primárním zdrojem. Pokud tento není uveden a existuje podezření na nepůvodnost textu, pak je nutné dohledat původní zdroj, například pomocí internetového vyhledávače. Vložení několika náhodných vět do vyhledávače by mělo patřit ke standardní proceduře hodnotitele bez ohledu na výstup antiplagiátorského systému.
Máme-li k dispozici původní zdroj a jeho pravděpodobný plagiát, můžeme si všímat dalších vodítek, která kopírování prokážou. Pravděpodobnost vypracování dvou shodných textů včetně gramatických chyb a překlepů je prakticky nulová.
Diplomová práce bývalé ministryně spravedlnosti ČR vykazovala významnou shodu s jinou diplomovou prací. Autorka přebrala významné pasáže textu, příp. texty lehce parafrázovala. Kopírování bylo prokázáno mj. shodou vět včetně stejných překlepů. V její druhé diplomové práci bylo kopírování prokázáno shodným odkazováním na autority a převzetím tabulky, ve které došlo při úpravě pořadí řádků k chybě v datech.
Při posuzování plagiátorství je třeba text komplexně posoudit. Určitě není možné pracovat pouze s procenty shody a na základě jednoho čísla říci, že se jedná o plagiát. Především u závěrečných prací se můžeme setkat s tím, že několik studentů pracuje na stejném nebo podobném tématu (např. analyzují v laboratoři totožnými metodami stejný problém, ale na jiných vzorcích; mapují stejnými metodami jiná území; používají totožný software, jehož nástroje popisují a ukazují zvolený postup, ale v jiné úloze). Je tedy zřejmé, že se bude v takových pracích objevovat vyšší míra shody právě v metodách práce. Studenti sice budou psát text svými slovy, ale nevyhnou se shodě v použitých odborných termínech. Tento fakt musí hodnotitel prověřit a ke shodě se následně vyjádřit v posudcích.
Postup v případě odhalení plagiátorství
V případě odhalení velké míry shody s původním zdrojem, který zároveň není řádně ocitován (tedy naplňuje definici plagiátorství), je nutné tento fakt důsledně doložit v posudku. Hodnotitelé a následně komise se během obhajoby musí vyjádřit, zda se jedná o zjevně úmyslné nerespektování etických pravidel, nebo nikoliv. Pedagog posuzující seminární práci musí zohlednit to, že student se psaním textů učí, a to nejen odbornost, ale i dovednost akademického psaní. Při posuzování se tedy hodnotitel bude jinak dívat na neúmyslné opomenutí u seminární práce a jinak na stejný prohřešek u práce diplomové.
V případě systémového porušování pravidel práce se zdroji a při zjevném úmyslu studenta vydávat cizí myšlenky za vlastní nelze být shovívavými. Postup v případě odhalení plagiátu je detailně rozebrán v kap. 6.
U většiny mediálně známých případů vzniklo podezření z plagiátorství až po několika letech po napsání práce, kdy došlo ke zveřejnění práce nebo zdroje, z něhož byla opsána, když byl použit nový nástroj na kontrolu podobnosti textů, anebo když nesrovnalosti zaujaly jiného badatele věnujícího se podobnému tématu. U veřejně činných osob vychází většinou podnět pro zpětné posouzení kvalifikační práce od novinářů. Je plně oprávněné požadovat morální bezúhonnost lidí, kteří se mají podílet na vedení institucí či například rozhodovat o využití finančních prostředků. Je vhodné upozornit studenty již v době psaní práce či tvorby uměleckého díla na to, aby nebyli za deset či dvacet let také obviněni z plagiátorství, které by předčasně ukončilo jejich kariéru.
- Foltýnek, T. Vědecký smrtelný hřích. Plagiátorství: příčiny, důsledky, prevence. Dějiny a současnost, 2019, 8, 10–12.
- Foltýnek, T., Dlabolová, D., Anohina-Naumeca, A., Razi, S., Kravjar, J., Kamzola, L., Guerrero-Dib, J., Çelik, Ö., Weber-Wulff, D. Testing of Support Tools for Plagiarism Detection. International Journal of Educational Technology in Higher Education, 2020, 17:46. DOI: 10.1186/s41239-020-00192-4.