Definice plagiátorství
V akademické literatuře bychom našli mnoho definic plagiátorství. Některé vnímají plagiátorství jako krádež, do popředí tedy staví hlavně využití díla jiné osoby. Jiné definice předpokládají úmysl nebo vymezují rozsah znovupoužitého obsahu, abychom mohli výsledek označit za plagiát.
Norma ČSN ISO 5127 definuje plagiát jako „představení duševního díla jiného autora, půjčeného nebo napodobeného v celku nebo z části, jako svého vlastního“.3 Ještě přesněji plagiát vymezuje Česká terminologická databáze knihovní a informační vědy (TDKIV) jako „nedovolenou napodobeninu (přesnou nebo částečnou) uměleckého nebo vědeckého díla jiné osoby, která je bez uvedení předlohy“.4
Fenomén plagiátorství je však širší a zahrnuje též autoplagiátorství, neúmyslné plagiátorství nebo plagiátorství se souhlasem původního autora.5
Abychom pokryli plagiátorství v celé jeho šíři, definujeme jej jako využití (myšlenek, obsahu nebo struktury) jiného díla bez řádného uvedení odkazu na zdroj k získání určité výhody tam, kde se očekává původní dílo.
Po intenzivní diskusi a zvážení různých definic dostupných ve vědecké literatuře se projektový tým CRP „Posílení prevence plagiátorství ve studentských pracích“ rozhodl jako nejvýstižnější využít definici5 „the use of ideas, content, or structures without appropriately acknowledging the source to benefit in a setting where originality is expected“, která vychází z definic publikovaných dříve.6, 7 Výše uvedení definice je jejím překladem a zahrnuje jakoukoliv formu obsahu, tedy text, obrázky, tabulky, matematické vzorce atd. Strukturou v uvedené definici myslíme strukturu díla (například názvy a řazení kapitol), argumentační postupy nebo myšlenkovou strukturu. Struktura se tedy nevztahuje přímo k obsahu díla, ale k tomu, jak je dílo vystavěno.
Odlišit vlastní myšlenky od převzatých
Akademické texty typicky kombinují myšlenky pocházející z jiných zdrojů s vlastními myšlenkami a závěry autora či autorů. To, že čerpáme z jiného díla nebo se jiným dílem necháme inspirovat, je samozřejmě naprosto v pořádku. Bez využití toho, co bylo vytvořeno dříve, by nebyl možný jakýkoliv pokrok. Problém tedy není samotné využití jiného díla, nýbrž to, že využití tohoto díla nepřiznáme. Čtenář tak oprávněně získává dojem, že čte původní (tedy dříve nepublikované) myšlenky autora či autorů daného díla.
Vždy je potřeba jasně odlišit původní od převzatého a řádně odkázat na použitý zdroj.
Pojem „řádně“ v tomto případě znamená, že tento zdroj lze na základě uvedeného odkazu jednoznačně identifikovat a nalézt. Formální požadavky na řádné uvádění odkazů stanoví konkrétní citační norma (podrobněji viz kap. 3). Při extrémně formalistickém výkladu definice bychom tedy mohli za plagiátorství považovat i formální chyby v seznamu literatury. Pokud však tyto chyby nesnižují možnost nalezení původního díla, k věcnému naplnění definice plagiátorství nedochází.
Důležitá je i podmínka „získání určité výhody tam, kde se očekává původní dílo“. V akademických textech se původní dílo očekává téměř vždy (viz kap. 2) a získaná výhoda má podobu kreditů, známky, akademického titulu, finančního zisku, uznání akademickou komunitou atd. Jsou ale situace, kdy se původnost neočekává nebo pro uvádění odkazů na zdroje mohou platit odlišná pravidla. Například při tvorbě poznámek pro vlastní potřebu nebo při učení se reprodukcí cizích děl, při němž si osvojujeme potřebné dovednosti, ale nepředpokládá se, že by tím vzniklo původní dílo.
4.1 Typické formy plagiátorství
Plagiátorství tedy typicky zahrnuje:
- použití výsledků někoho jiného a jejich prezentování jako výsledků vlastních,
- překlad či parafrázi jiného díla a jeho prezentování jako díla původního,
- nepřiznané využití vlastní dříve publikované práce (autoplagiátorství),
- nesprávné citování a odkazování na zdroje,
- nepřiznání cizího přispění k prezentované práci,
- nepřiznání vytvoření díla jinou osobou (contract cheating).
Doslovné a mozaikové plagiátorství
Kromě zřetelného scénáře spočívajícího ve zkopírování celého cizího textu bez uvedení zdroje se za plagiátorství považuje i přebírání ucelených částí práce bez uvedení odkazu na původní zdroj myšlenky nebo uvedení takovým způsobem, který znemožňuje posoudit rozsah takto přebíraných částí. Pokud například student zkopíruje několik odstavců slovo od slova bez uvozovek a odkaz na zdroj uvede až na konec zkopírované části, není jasný rozsah přebíraného textu. Obdobný problém je, pokud je odkaz uveden pouze na začátku kapitoly, přitom daná kapitola z tohoto zdroje čerpá na více místech. Další formou plagiátorství je tzv. mozaikové plagiátorství, spočívající v kompilaci krátkých úseků textu převzatých z různých zdrojů (viz obr. 1). Pokud student neuvede odkaz u každé převzaté části, jedná se o plagiátorství, i kdyby všechny použité zdroje uvedl v seznamu literatury.8
Obrázek 1: Mozaikové plagiátorství
Mozaikové plagiátorství vedlo k rezignaci mnoha politiků. Disertační práce někdejšího německého ministra obrany obsahovala přes 80 opsaných pasáží na více než sto stranách. Nejvážnějším přestupkem byla přibližně dvoustránková doslovná shoda se dvěma zdroji, které nebyly uvedeny v poznámce pod čarou ani v bibliografii. Druhou kategorii provinění proti citační etice tvořily doslovně převzaté či jen lehce upravené pasáže textu, které byly uvedeny v bibliografii, ale zdroj nebyl uveden v samotném textu. Poslední kategorií byly doslovně převzaté pasáže, jejichž původ byl u textu uveden v poznámce pod čarou, ale v textu nebyly označeny jako přímá citace.
V diplomové práci bývalé ministryně spravedlnosti ČR bylo 16 stran (z celkových 48) převzato z práce obhajované na stejné univerzitě o dva roky dříve. V obou pracích byly shodné celé strany v teoretických částech, a to včetně gramatických chyb, formátování a překlepů.
Parafrázování či překlad bez uvedení odkazu na původní zdroj myšlenky
Na originalitu textu dále nemá vliv, pokud student změní způsob prezentace převzaté myšlenky, například parafrázováním nebo překladem do jiného jazyka. Fakt, že nové a původní dílo nevykazují žádnou textovou shodu (a tudíž je podobnost současnými softwarovými nástroji pro podporu detekce plagiátorství prakticky neodhalitelná), nic nemění na tom, že byla využita myšlenka jiného díla. A pokud se student na toto dílo řádně neodkáže, dopouští se plagiátorství. Častou chybou studentů je, že text doslovně přeloží anebo jen zamění některá slova za synonyma a výsledek považují za parafrázi. Při akademickém psaní jsou však přípustné jen dva způsoby: Buďto použijeme přímo původní text v uvozovkách, anebo převzatou myšlenku vyjádříme vlastními slovy. Ale vzít původní text, změnit některá slova a odstranit uvozovky korektní určitě není.
Autoplagiátorství
Jak už jsme uvedli, plagiátorství se student může dopustit i v případě, kdy opětovně využije svoje vlastní dílo. Vychází to z části výše uvedené definice plagiátorství, která akcentuje získání výhody. Pokud tedy někdo opakovaně použije svoje vlastní dílo, řádně se na ně neodkáže a znovu tím získává určitý prospěch, jedná se o (auto)plagiátorství. U studentských prací to například znamená, že pokud student napsal seminární práci, odevzdal ji v jednom předmětu a získal za ni známku, nemůže už odevzdat stejnou práci (nebo její část) jako novou v jiném předmětu a očekávat další známku. Za stejnou práci bychom byli oceněni dvakrát, což není férové.
Co když ale opravdu někdo potřebuje své vlastní dílo opakovaně využít? Může se to stát třeba v situaci, kdy student stěžejní část své diplomové práce publikoval jako odborný článek ještě před odevzdáním diplomky. To je samozřejmě více než žádoucí, tuto část nemůže v práci vynechat a chce přitom svůj text znovu použít. Jak se tedy nedopustit plagiátorství? Student může v takové situaci článek využít, ale musí uvést, že daný text už byl publikován a řádně se na článek odkázat. Vy jako vedoucí práce byste měli být schopni studentům v konkrétních případech poradit, jak postupovat, a vyjasnit s nimi třeba i jak předejít možným problémům s autorskými právy vydavatele článku.
Obdobná situace nastává, pokud student svojí diplomovou prací navazuje na práci bakalářskou. To je samozřejmě možné a mnohdy i žádoucí, ovšem za dodržení dvou podmínek: Zaprvé musí být při četbě diplomové práce jasně patrné, co je převzato z bakalářské práce a co je v diplomové práci nové. A zadruhé studentův přínos v diplomové práci musí být dostatečně významný, aby byla práce obhajitelná.
Nesprávné odkazování na zdroje
Některých forem plagiátorství se studenti mohou dopustit i neúmyslně. Opomenutí odkazu na zdroj nebo jiná chyba může způsobit, že čtenář nepozná, co je převzato a co jsou originální myšlenky autora, a dochází tak k naplnění definice plagiátorství. Při vyvozování důsledků z plagiátorství se však zpravidla přihlíží k rozsahu pochybení a k úmyslu. Neúmyslné opomenutí pravděpodobně bude mít méně závažné důsledky než úmyslné klamání čtenáře v podobě citování zdrojů, v nichž se daná myšlenka vůbec nevyskytuje, anebo které dokonce vůbec neexistují.
Nepřiznané spoluautorství
Problémy mohou nastat v případě, že se na vzniku díla nějakým způsobem podílí více lidí. Obecně není cizí přispění k tvorbě obsahu problém, ale vždy je třeba jej přiznat. Tvorbou obsahu se nemyslí korektury neměnící myšlenkovou náplň, formátování textu, typografické, jazykové či stylistické úpravy a podobně. Poděkování vedoucím prací říká, že vedoucí studenty metodicky vedou, ale nepodílejí se přímo na samotné tvorbě textu. Pokud individuální práce vychází z týmového projektu, opět je potřeba odlišit, co je výsledkem týmové práce a co je výsledkem autora. Může nastat situace, kdy se nelze vyhnout ani zkopírování několika stran textu například ze společného článku. Typicky pokud student provádí měření v laboratoři podle dříve publikované metodiky vytvořené v rámci týmové práce, není nic špatného na tom tuto metodiku nebo její část do práce zkopírovat. Pokud by to neudělal, práce by nemusela dávat smysl. Pokud by ji zkoušel napsat vlastními slovy, mohl by se dopustit chyb a nepřesností. V každém případě je však potřeba jasně uvést, jaká část textu je zkopírována a jaký je její zdroj.
Na naplnění definice plagiátorství nemá vliv, zda je převzaté dílo veřejně dostupné nebo zda máme souhlas s využitím díla (např. formou licence Creative Commons, která dává právo k užívání díla komukoliv). Častým mýtem například je, že Wikipedii není nutné citovat, neboť její obsah je veřejným vlastnictvím. Tato skutečnost však pro naplnění definice plagiátorství nehraje žádnou roli. Je to zkrátka jiné dílo, a pokud je student využije, musí na ně uvést příslušný odkaz. Studenty je navíc, zejména v počátečních fázích studia, potřeba důrazně upozorňovat na to, že Wikipedia je užitečná k prvnímu seznámení s danou problematikou a nalezení odborných zdrojů, málokdy je však vhodným pramenem k citování.
Obecně lze u skupinových projektů doporučit praxi, která je běžná v mnoha odborných časopisech. V případě spoluautorského díla je jasně uvedeno, kdo jakým způsobem přispěl, tedy kdo přinesl hlavní myšlenku, kdo dělal literární rešerši, kdo zpracovával data, kdo sepsal text článku, atd. Čtenář si tak může o příspěvku jednotlivých autorů udělat jasný obrázek.
Práce na zakázku
Je samozřejmě výlučným právem původního autora poskytnout souhlas k využití svého díla bez povinnosti jej jako autora uvádět. To ale nic nemění na tom, že pokud takové dílo vydáváme za své, dopouštíme se plagiátorství. Příkladem je tzv. contract cheating (neboli akademický ghostwriting), kdy si student nechá vypracovat práci někým jiným, typicky za úplatu, a původní autor dává souhlas k tomu, aby u díla nebylo uvedeno jeho jméno. Student, který se pod takové dílo podepíše, se pak dopouští plagiátorství. Contract cheating je tedy forma plagiátorství, která sice neporušuje autorský zákon, ale je přestupkem proti dobrým mravům a akademické etice, a podle vysokoškolského zákona tedy i důvodem pro možné vyloučení ze studia či odebrání již získaného titulu. Velkým rizikem contract cheatingu je, že podvádějící je následně snadno vydíratelný skutečným autorem textu, zprostředkující firmou nebo jiným subjektem, který o podvodu ví.
4.2 Co není považováno za plagiátorství
Využití všeobecně známých informací
Definice plagiátorství se odkazuje na myšlenky z jiného díla. U spousty myšlenek však nelze říct, ze kterého díla pocházejí. To se týká tzv. všeobecně známých informací. To, co je všeobecně známé, lze uvádět bez odkazu na zdroj. Studentům bychom měli doporučovat, aby všeobecně známými informacemi šetřili. Nezvyšují totiž informační hodnotu práce. Jejich použití má smysl v úvodu, v diskusi nebo v závěru práce k uvození jiných (našich či převzatých) myšlenek. Vymezení všeobecně známých informací se může lišit s ohledem na obor a očekávané znalosti čtenáře. Za všeobecně známé informace lze tedy považovat to, co naprostá většina předpokládaných čtenářů zná. Pokud si student při psaní není jistý, zda se jedná o všeobecně známou informaci nebo nikoli a nemá- -li možnost konkrétní případ konzultovat s vyučujícím, měl by spíše uvést odkaz. Připravit se je potřeba i na situaci, kdy se plagiátor bude bránit odkazem na to, že informace, kterou opsal, je všeobecně známá.
Proofreading, korektury textu, překlad
Pokud cizí přispění k dílu neovlivňuje jeho myšlenky, nepovažujeme jej za plagiátorství. Jedná se např. o již zmíněné korektury nebo typografické úpravy. V případě překladu díla zůstává jeho autor stále stejný. Přínos překladatele je vhodné uvést, v žádném případě ale nemůže být považován za autora textu.
Shrnutí
Plagiátorství tedy může nabývat různých podob a vznikat různými způsoby. Společným znakem plagiátorství je ale vždy převzetí jiné práce nebo její části a nepřiznání původního zdroje (ať již doslovně přejatého textu či myšlenky, parafrázováním nebo překladem cizího textu). Studenti se nesmějí bát využívat ve své práci cizí zdroje, jejich využití je naopak žádoucí. Musí však být vedeni k tomu, aby vždy jasně vyznačovali přejaté pasáže a jejich původ, tak aby čtenář jasně odlišil jejich vlastní přínos od přínosu autorů ostatních děl.
- ČSN ISO 5127 (010162) Informace a dokumentace – Slovník. Praha: Český normalizační institut, 2003. Česká technická norma.
- Celbová, I. Plagiát [heslo]. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003– [cit. 2020-10-29]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000002675&local_base=KTD.
- Foltýnek, T., Meuschke, N., Gipp, B. Academic Plagiarism Detection: A Systematic Literature Review. ACM Comput. Surv., 2019, 52 (6), 112:1–112:42. DOI: 10.1145/3345317.
- Meuschke, N., Gipp, B. State-of-the-art in detecting academic plagiarism. International Journal for Educational Integrity, 2013, 9 (1), 50–57.
- Fishman, T. ‘We Know It When We See It’ Is Not Good Enough: Toward a Standard Definition of Plagiarism That Transcends Theft, Fraud, and Copyright. In Proceedings of the 4th Asia Pacific Conference on Educational Integrity (4APCEI), 2009.
- Pro detailnější popis jednotlivých forem plagiátorství doporučujeme publikaci Walker, J. Student Plagiarism in Universities: What are we Doing About it? Higher Education Research & Development, 1998, 17 (1), 89–106. DOI: 10.1080/0729436980170105.