Akademický text od autora vždy vyžaduje vlastní myšlenky
Každý student se zpravidla hned v prvních dnech na vysoké škole dozvídá, že se od něj v průběhu studia očekává vypracování různých písemných prací (referátů, seminárních a závěrečných prací a případně i výzkumných zpráv, odborných článků či odborných textů) a že u těchto textů se obecně očekává původnost (originalita) neboli vlastní myšlenky. Může mít ale pochybnosti: co je to vlastní myšlenka?
V různých typech akademických textů se očekává různá míra vlastního přínosu
Zdaleka ne každá studentská práce musí být objevná. Musí být ale původní. To znamená, že předkládanou práci student vypracoval opravdu sám a nevydává cizí práci za vlastní. I třeba kompilační práce může být původní v tom smyslu, že již dosažené výsledky bádání student sám vyhledal, porovnal a zařadil do kontextu. V různých typech akademických textů se očekává různá míra vlastního přínosu.
Jistou odpovědnost za původnost studentské práce nese i vedoucí. Původní by mělo být i samotné téma práce, které se neopakuje každý rok a které dá studentovi přiměřený prostor pro vlastní tvůrčí přínos.
Vlastní myšlenky jsou výsledkem různorodých činností
Na originalitu se ve studentských pracích sice klade důraz, studenti by se ale na druhou stranu neměli obávat, že každá jejich práce musí vést k převratným výsledkům. Způsobů, kterými vzniká nové poznání, je mnoho a hlavní roli v nich hraje spíše odhodlání, pečlivost a trpělivost než vrozená genialita. V akademických textech původní myšlenky vznikají například tak, že autor:
- kriticky srovnává dva či více existujících názorů na tentýž problém,
- novými argumenty podepře, vyvrací nebo modifikuje existující hypotézu nebo teorii,
- empiricky ověřuje existující hypotézu nebo teorii,
- zpracovává nebo interpretuje existující data dosud nepoužitou metodou,
- shromažďuje nová data,
- vytváří a ověřuje novou hypotézu či teorii,
- navrhuje nové řešení existujícího problému,
- navrhuje novou výzkumnou metodu.
V práci pokročilých výzkumníků se různé metody vytváření nových poznatků většinou kombinují, naproti tomu studenti v počátcích své akademické cesty pracují zpravidla na dílčích úkolech a často přitom vystačí s jedinou. Je navíc zcela obvyklé, že z komentátorů cizích myšlenek se postupně stávají tvůrci myšlenek vlastních. Autoři by nikdy neměli před čtenářem zatajit, kde jakou část svých podkladů vzali.
Akademické texty jsou obdobou konverzace, v nichž autorovy vlastní myšlenky vstupují do dialogu s myšlenkami jiných autorů – někdy s nimi jen souhlasí, jindy je srovnávají nebo rozvíjejí, ukazují v jiném světle nebo je třeba vyvracejí. Čtenář však musí být vždy schopen jednotlivé hlasy v textu rozlišit. Předpokládá se přitom, že vše, co není označeno, je autorův původní text nebo všeobecně známé skutečnosti.1
Kvalita akademického textu se nepoměřuje jen jeho původností
Také platí, že student by neměl jen přepisovat cizí myšlenky, ale většina (nebo spíše velká většina) by měla být jeho vlastní. To je přece smyslem akademického textu – vytvořit původní práci, která stojí na dříve publikovaných myšlenkách. Nicméně ani to, že je práce původní, ještě neznamená, že je dobrá. To je však už jiná otázka – otázka odborné kvality práce, kterou musí posoudit specialista na daný obor.
- Graff, G., Birkenstein, C. They Say/I Say: The Moves That Matter in Academic Writing. 4. vyd. W. W. Norton & Company, 2018.