akademickaetika, citace, kontrola, plagiatorstvi
7. ledna 2023
Obvykle, když na našich přednáškách a workshopech otevřeme téma plagiátorství, tak se na nás sesypou dotazy účastníků, abychom řekli konkrétní procento, od jehož výše lze práci považovat bez pardonu za plagiát. Jakoby nic z toho, co jsme v průběhu dne řekli, nebylo důležitější. Jakoby se zcela minuly účinkem všechny ty případové studie, na kterých vysvětlujeme, co je a co není plagiát.
V myslích posluchačů zůstává jen to číslo - procento shody, které “vyplivne” antiplagiátorský software. Otázkou tedy je,
- jestli je 5 nebo 10 % hodně, nebo málo, a
- jestli můžeme „pustit“ i vyšší shodu?
- A když je to číslo vyšší než (sami si doplňte číslo), jak s touto situací máme naložit?
Kolik procent má tedy ten plagiát?
Pokud jste i vy navštívili náš blog, abyste si odnesli ono mýtické procento, zklameme vás stejně jako stovky účastníků našich akcí před vámi. Nic takového jako “hodně” nebo “málo” prostě neexistuje.
Antiplagiátorské systémy nám totiž neříkají, jak velká část práce je plagiátem. Informují nás pouze o tom, jak velká část dokumentu se shoduje nebo podobá s jinými (dostupnými) zdroji. A to je podstatný rozdíl. I doslovná shoda, kterou nám systém barevně zvýrazní, není plagiátorstvím, pokud je v uvozovkách a je u ní uveden odkaz na zdroj.
Naproti tomu parafrázovaný nebo přeložený text, u nějž odkaz na původní zdroj chybí, plagiátem je, přestože u něj systém textovou shodu nenašel, nebo je tato shoda jen velmi malá.
Jak tedy (ne)vypadá plagiát?
Příklad č. 1: Shoda „jen“ 24 %
Dostala se nám do rukou diplomová práce, u níž systém Theses hlásil shodu 24 %. Při podrobnějším zkoumání se ale prokázalo, že si student dal tu práci a že cizí diplomku převyprávěl vlastními slovy.
Textová shoda tak sice byla relativně malá, ale ve skutečnosti převzal a necitoval úplně celou cizí práci. Faktické procento plagiátorství bylo vlastně 100 %.
Příklad č. 2: Shoda „jen“ v abstraktu
Případ, který se udál v Austrálii, začal tím, že systém Turnitin našel u jedné seminární práce velmi malou shodu (bylo to méně než 5 %).
Učitel si však rozkliknul podrobný report a zjistil, že se jedná o doslovnou shodu v abstraktu práce. A kde byl zdroj? Jednalo se o veřejnou část tzv. essay mill - tedy stránky, kde si studenti mohou koupit vypracované seminární práce. Protože byla zbývající část práce dostupná až „za platební bránou“, Turnitin ji nenašel.
Jednalo se tak o ghostwriting. Tento podvod se vyznačuje tím, že si studenti nechají napsat práci třetí osobou, ale sami ho vydávají za vlastní. Vidíte, a to tento případ začal jen nepatrnou shodou.
Příklad č. 3: Shoda „jen“ v seznamu literatury
Naši kolegové v Gruzii odhalili případ diplomové práce, která měla na začátku příběhu opět jen velmi malou procentuální shodu. Podezřelé ale bylo, že celá shoda byla v seznamu literatury. Protože jim to bylo podezřelé, podívali se na zdroj shody a hned měli jasno.
Student práci kompletně přeložil z ruštiny do gruzínštiny. Protože šlo o jiný jazyk s jinou abecedou, antiplagiátorský systém nenašel kromě seznamu literatury žádnou shodu. I v tomto případě se jednalo o 100% plagiát.
Příklad č. 4: Odhalená shoda 90 %
Setkali jsme se ale i s případem studenta, který odevzdal svou bakalářskou práci v termínu, ale k obhajobě nakonec nešel, protože nesložil poslední zkoušku. Své studium tak musel o semestr prodloužit. Během této doby tak alespoň na svoji bakalářce mohl dále pracovat a podařilo se mu ji před odevzdáním vylepšit.
O to překvapivější bylo, že u ní antiplagiátorský software odhalil 90% shodu. Víte s čím? S předchozí verzí jeho vlastní práce, která byla v systému již uložena.
A pak se v tom vyznejte…
Jak můžete vidět, ani „odhalená“ procenta shodynejsou všemocná. I malé procento totiž může znamenat velký prohřešek proti akademické etice, zatímco velké procento může být důsledkem poctivé snahy studenta.
Je jasné, že s 90% shodou si vedoucí práce poradil jedním kliknutím. Bohužel však jsou na světě stále univerzity (a není jich málo), které mají ve svých předpisech zakotvenou nějakou magickou hranici; třeba 20 nebo 25 procent, která učitelům říká: „Cokoliv je pod touto hranicí, je v pořádku. Cokoliv je nad ní, musí před disciplinární komisi.“
Kdyby takto postupoval vedoucí poctivého studenta, který jen vylepšil původní verzi bakalářky, přibyl by mu další stres a dost možná by musel své studium znovu (tentokrát však zcela bezdůvodně) prodlužovat.
Rada na závěr
Při posuzování plagiátorství se nemůžeme ohlížet jen na procento shody. Samozřejmě nám antiplagiátorské softwary pomáhají a poskytují nám určité vodítko. Vždy je ale potřeba se pořádně podívat na shody, které jsou vyznačené, a posoudit, jestli se jedná o náhodný nález (false positive), nebo skutečně o převzatou část, která není řádně ocitovaná, a tudíž naplňuje definici plagiátorství. A toto za nás žádný systém neudělá, tohle je (stále ještě) práce pro člověka.
Tomáš Foltýnek, Dita Henek Dlabolová, Pavel Semerád