akademickaetika, citace, kontrola, plagiatorstvi
2. března 2024
Velmi často dostáváme otázku, jak by měl autor správně postupovat, pokud ve své závěrečné práci chce použít části článků a konferenčních příspěvků, které již dříve publikoval s dalšími spoluautory. Tato situace je typická nejen pro studenty doktorského, magisterského a bakalářského studia, ale může potrápit i autory habilitačních prací.
Je naprosto nezbytné a žádoucí, aby zejména doktorandi měli publikační výstupy na dané téma již během zpracování disertační práce. Velmi často ale publikace vznikají ve spolupráci s jinými autory (zpravidla se školiteli).
A tady právě narážíme na hlavní problém.
Zatímco články mohou mít i několik (spolu)autorů, závěrečná práce musí mít ze své podstaty jen jednoho autora. Jak tedy postupovat v souladu s akademickou etikou, aby se to někdy v budoucnu neobrátilo proti vám?
Co vám hrozí při lehkovážném porušení pravidel?
1. Obvinění z plagiátorství
Plagiátorství spočívá ve využití jiných zdrojů, aniž by jejich využití autor přiznal, a čtenář tak mylně předpokládá, že se jedná o autorovo původní dílo. Tomu se dá předejít, pokud autor řádně uvede všechny zdroje vč. svých vlastních publikací. Autoplagiátorství je totiž také plagiátorství.
Studenti jsou často paralyzováni obavami z vysoké podobnosti, kterou vyhodnotí antiplagiátorský systém. K tomu (často neúmyslně) napomáhají i sami školitelé nesmyslnými pokyny typu tuhle část přepište, ať je podobnost pod 5 %.
Přitom procentuální podobnost (ani shoda) není plagiátorství. Pokud je text řádně ocitován, definice plagiátorství není naplněna a není se čeho bát.
2. (Ne)dostatečný přínos autora
Závěrečnou práci hodnotí vedoucí, oponent(i) a členové komise. Ty všechny je nutné přesvědčit o tom, že jsou prezentované výsledky dostatečné k obhájení daného typu práce.
V některých případech může stačit propojení předchozích publikací, ke kterým autor jen přidá shrnující úvod a závěr. V jiných případech je potřeba doplnit další experimenty či analýzy.
Aby ale mohla komise posoudit, jaký je skutečný přínos autora při vzniku díla a zejména výsledků práce, je nutné dodržet zásadu transparentnosti. Autor by se neměl bát popsat věci přesně tak, jak se staly.
Autor by měl otevřeně přiznat,
- že konkrétní pasáž přebírá z konkrétního zdroje (buď formou parafráze nebo doslovné citace),
- jaká byla jeho role v autorském kolektivu a
- jak konkrétně k článku přispěl.
Toto řádné uvedení zdroje ochrání autora do budoucna před tím, že nebude obviněn z plagiátorství, a zdůrazní jeho skutečný přínos při dosažení výsledků. Tím může hodnotící komisi přesvědčit, že je hoden titulu (akademické hodnosti), o který se uchází.
Můžu zkopírovat i několik stran textu?
Stručná odpověď: Ano, můžu.
Neexistuje žádná přesná hranice, která by stanovovala, kolik můžu doslova převzít a kolik ne. V určitých případech má smysl převzít dvě věty, někdy to může být patnáct stran. Opět je ale potřeba být transparentní.
Typicky to znamená, že autor v úvodu kapitoly uvede, kde byla konkrétní pasáž kapitoly publikována a v jakém rozsahu byl text převzat (částečně nebo doslovně).
Další možností je dát např. do Úvodu nebo Metodiky přehlednou tabulku, kde je ke každé kapitole uvedeno, odkud autor čerpal a jakým způsobem - doslova převzato / převzato s drobnými úpravami / kompilát ze dvou článků, atd.
Pokud je přebráno větší množství textu, je potřeba dodržet autorský zákon i v případech, kdy došlo k převedení autorských práv na vydavatele časopisu. Paragraf 31 sice dává explicitní výjimku pro vědeckou či odbornou tvorbu “v souladu s poctivými zvyklostmi a v rozsahu vyžadovaném konkrétním účelem”, přesto vám ale raději doporučujeme, abyste si opatřili souhlas spoluautorů či vydavatele.
Příklad dobré praxe
Příkladem transparentního přístupu je disertační práci našeho německého kolegy Normana Meuschke. Norman na straně 6 otevřeně přiznává, že většinu práce publikoval v článcích uvedených v přehledové tabulce.
Co na to komise? Přestože v disertační práci není skoro žádný nový text, práci na prestižní univerzitě obhájil s nejlepší možnou známkou, dostal za ni několik ocenění a vyšla jako kniha v nakladatelství Springer.
Závěr podle Masaryka: Nebát se, nelhat a nekrást
Pokud ve své práci transparentně a otevřeně přiznáte, jak vznikla (nelhat) a řádně uvedete všechny zdroje, ze kterých jste čerpali (nekrást), nemusíte se bát obvinění z plagiátorství. A pokud byl váš přínos dostatečný, nemusíte se ani bát, že byste kvůli tomu práci neobhájili.
Tomáš Foltýnek, Pavel Semerád, Dita Henek Dlabolová